KSČM

aneb Vzestupy a pády přemýšlení

autor: Jindřich Fajt

   Jelikož naše polistopadová situace zcela jasně a neodvratně (jako už pokolikáté v našich dějinách) spěje k rozdělení našeho národa na dva, totiž na ty, kteří už začínají přemýšlet, a na tupohlavce, pro něž se stalo přemýšlení zbytečným přívažkem na slastné životní cestě do krematoria, dovolil bych se vnořit do pradávné historie našeho národa, kdy to všechno vznikem tříd a státu vzniklo, a tak popřemýšlet o některých důsledcích přemýšlení našich předků.

aneb O dočasné (tudíž historicky podmíněné i omezené a tudíž jen zdánlivé) pokrokovosti pravicových myšlenek

autor: Jindřich Fajt

   Současná ideová prázdnota české pravice poprvé tkví v tom, že první republika a myšlenky a skutky tehdejší pravice jsou od té současné příliš daleko, než aby ta současná byla ochotna ztrácet čas s jejich studiem a pochopením, aby tedy mohla na masarykismus i vysloveně pravicové směry té doby navazovat. Podruhé pak v tom, že tyto staré ideové směry zkrachovaly v okamžiku, když se přiklonily k fašismu (ty pravicovější), zatímco ani ty středovější nedokázaly „ochránit svou republiku“ (tedy tu buržoazní), vybudovanou tak na nedokonalých a chatrných základech (byť sebevzornějších pro jiné státy), resp. nedokázaly ji zachránit ani před německou okupací, ani před socialismem.

autor: Jindřich Fajt

   Jakkoliv jsou tyto dny poznamenány mimořádnými volbami do Poslanecké sněmovny PČR, není důvodu si několika slovy nepřipomenout 45. výročí přijetí ústavního zákona o československé federaci (č. 148/1968 Sb.), který byl dne 27. 10. 1968 přijat Národním shromážděním ČSSR a který s platností od 1. 1. 1969 rozdělil území ČSSR mezi Českou socialistickou republiku a Slovenskou socialistickou republiku s vlastními národními radami a vládami, podřízenými orgánům federálním (dvoukomorovému Federálnímu shromáždění ČSSR složenému ze Sněmovny lidu a ze Sněmovny národů, prezidentu ČSSR a federální vládě), též s vlastním občanstvím (českým a slovenským), nedělitelným od občanství československého. A kterým tak bylo téměř před půlstoletím dosaženo spravedlivé politické rovnoprávnosti mezi dvěma bratrskými národy – Čechy a Slováky.

autor: Jindřich Fajt

(krátká úvaha o následovnících Marxe a Lenina)

autor: Jindřich Fajt

1. Proč skončil socialismus?

2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?

3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?

4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?

5. Dělá náš stát kulturní politiku?

Otevřený dopis delegátkám a delegátům VIII. sjezdu KSČM
autor: Jindřich Fajt

Vážené soudružky, vážení soudruzi,
Komunistická strana Čech a Moravy je vedle lucemburské Levice jedinou politickou stranou (a tím pádem i jedinou komunistickou stranou) světa, která přijala za svůj symbol třešně na památku komunardů – hrdinných bojovníků za první diktaturu proletariátu, za světovou republiku pracujících, a tím i za realizaci sociální spravedlnosti. Tím se KSČM zcela veřejně a nedvojsmyslně přihlásila nejen k památce padlých a k jejich vysokému morálnímu profilu, který nás nesmírně zavazuje, abychom jej nejen ctili, ale v jeho duchu dál pokračovali v našich úvahách, snahách a programu a nezpronevěřili se mu, ale také k dosud nenaplněnému odkazu Pařížské komuny...

autor: Jindřich Fajt

Když jsem si na Nový rok listoval Marxovým náčrtem k Občanské válce ve Francii, který tento největší filozof všech dob sepsal někdy v dubnu či květnu roku 1871, nestačil jsem se divit, jak už tehdy trefně vystihl podstatu fungování a krátkou historii České republiky. Dokonce tak trefně, že by od hodiny mohl dělat naší společnosti kronikáře. Posuďte sami:...

autor: Jindřich Fajt

Na květen roku 2012 je svolán VIII. sjezd KSČM. Jenom naivka by si mohl myslet, že na tomto sjezdu nedojde ke střetu různých názorů, tím i různých názorových skupin existujících uvnitř KSČM a tím i k určitému boji o program, teze, znění dokumentů, dokonce i „o moc“, resp. o funkce, o osobu či osobnost předsedy KSČM. Není třeba jakkoliv rozněcovat tyto skryté vášně, ty totiž objektivně vzrůstají úměrně s tím, jak dlouho a jak intenzivně není různým názorům či jednotlivým názorovým proudům dopřáno slyšení, resp. jak dlouho a intenzivně tyto názorové proudy nejsou ochotny spolu komunikovat a diskutovat.

autor: Jindřich Fajt

(aneb Ohlédnutí za dalším 1. májem)

Taktéž letošní oslavy Svátku práce a ohlasy na ně mne znovu utvrdily v přesvědčení, že levice, nejen česká, ale i ta světová, se potácí v začarovaném kruhu, nehodném výzev a aktuálních potřeb 21. století. Jako by se nejenom reakční pravice, jíž to po právu vytýkáme, ale i my sami vraceli do dávné minulosti prvních Prvních májů. Tradičních prvomájových pochodů ve světě se totiž zúčastnily statisíce lidí, kteří požadovali hlavně více pracovních příležitostí, lepší pracovní podmínky a vyšší mzdy, tedy v podstatě totéž, co generace před nimi. Ve stejné době dopadly rakety na místo pobytu „diktátora“ Muammara Kaddáfího, vpravdě prý to zloducha a vyvrhele prvního řádu.

autor: Jindřich Fajt

Být ve sporu o minulost, přítomnost a budoucnost českého národa znamená být ve sporu o život, dílo a myšlenkový odkaz Mistra Jana Husa. Dosud to byly vždy tři hlavní směry, které k němu zaujímaly odlišná stanoviska - katolický (stanovisko záporné), socialistický (stanovisko kladné) a kapitalistický (stanovisko indiferentní). Katolíci ocejchovali Mistra Jana Husa za kacíře, aby Husovi a jemu podobným zabránili stavět se proti rozhodnutím a autoritě katolické církve. Reálný socialismus na Husově učení ocenil morální vzepjetí proti bezpráví včetně Husova příklonu k obhajobě chudých i jeho sociální cítění. Naproti tomu kapitál na Husa vytrvale zapomíná, a to nejen proto, že víru v Boha nahrazuje vírou v peníze, ale i proto, že Hus vytrvale kritizoval mamon, arogantnost i zhýralý způsob života bohatých a nadřazených.

autor: Jindřich Fajt

Ta společnost existovala na Islandu v letech 874 - 1262, tedy v období, kdy okolní svět věděl (ku prospěchu této země) o Islandu pramálo, tudíž se tu mohla rozvinout společnost, na hony vzdálená násilnické feudální a křesťanstvím ovlivněné Evropě. Tehdy byl tedy Island samostatný a nezávislý na kterékoliv moci odjinud. Rok 874 představuje datum, kdy k tomuto liduprázdnému ostrovu, vzdálenému kolem 1000 km od Norska a 800 km od Skotska, připluli první zájemci o trvalé osídlení. Rok 1262 je rokem, kdy se společnost, kterou tu tito osídlenci a jejich následovníci a potomci rozvinuli, podřídila svrchovanosti norského krále. Jací to byli lidé, kteří se rozhodli žít v tomto nehostinném koutu světa? Tak jako kdykoliv předtím a potom: ve valné většině ti, jimž se v mateřské zemi nedostávalo půdy a rovných příležitostí, v menšině ti, kteří se doma dostali do křížku s rodovým zákonem, nebo dobrodruzi. Národností a způsobem života to byli Vikingové, z 85% z Norska, 12% z britských ostrovů, ale jednotlivě i ze Švédska a Dánska.

autor: Jindřich Fajt

Když Regionální muzeum v Jílovém u Prahy na jaře tohoto roku vydalo útlou knížečku Rudana (Rudolfa) Nohy s názvem „Odlesky táborových ohňů“, aby tak podpořilo svou expozici Tramping a příroda v jižním okolí Prahy, nebyla naděje, že by nějakých 200 - 300 výtisků tohoto titulu podstatněji ovlivnilo čtenářskou obec. A právě to se stalo podnětem k napsání následujících řádků s vědomím, že k Haló novinám se dostane daleko více čtenářů. Ona knížečka si to totiž zaslouží, neboť jak Václav Emingr, autor scénáře již zmíněné expozice trampingu v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy, do úvodu k jejímu vydání poznamenává, Rudan Noha „ve svých vzpomínkách jasně ukazuje svůj »socialistický« profil a levicové zaměření, zejména za první republiky do roku 1948“. I když současní vydavatelé zřejmě nebyli (a možná ani nechtěli) být stejně tak levicově zaměření, slouží jim ke cti, že i takto Rudanem Nohou zpracovanou historii českého trampingu vydali s ujištěním, že autorovi jde ve vzpomínkách „o pravdivé vylíčení událostí a tak jeho politické názory nijak popisované události tendenčně neovlivňují“.

autor: Jindřich Fajt

Každý národ má právo na své sebeurčení, a to až do úplné samostatnosti a odtržení od státu vícenárodnostního. Je-li základem takového osamostatňování skutečně vlastenecké hnutí, pak bývá vše v pořádku, neboť takové hnutí především brání práva svého národa, aniž by ovšem omezovalo práva národů jiných. Přeroste-li však vlastenectví v nacionalismus a stane-li se základem národního sebeurčení hnutí nacionalistické, je zpravidla zle, neboť nacionalismus prosazuje svůj národ na úkor práv národů ostatních. K tomuto jevu bohužel došlo i na území bývalé Federativní socialistické republiky Jugoslávie.